DENÍK CESTOVATELŮ

2.

   Tak jsme tady, jak jsme řekli, další dny a týdny výletu do Skotska za malinami popíšeme ve druhém díle deníku cestovatelů.

26. 7. 2007 – Čtvrtek

 První deník končil u další výplaty… Bílí se vrátili s pěknými penězi, Verča se rozhodla trhat rekordy a za těch 7 pracovních dní jí to hodilo 207 liber, Pe-píno s Týnkou na tom byli o trošku hůř, ale přesto vládla spokojenost, čistého jim to hodilo něco kolem 130 liber – za 6 dní, bo měli ten jeden day off. Pak šli na řadu pinkáči a byli moc potěšeni, všichni měli čistého kolem 160 liber, což bylo za 6 pracovních dní vážně fajn.

 Večer se pak nesl v duchu hraní žolíků, klasické hráli Micko, Žanet, Pe-píno a Týnka, pak se ze sprchy dostavil voňavý a oholený Harry (bradku si stále pěstí…). Po jeho příchodu se začali hrát americké žolíky, což byla bomba. Vyhrál Pe-píno, hned záhy ho následoval Harry, jeho kouzelnické umění vládlo nad stolem, hned co skončil, tak poradil Mickovi a ten také zakončil. Karel nechápal, jak to takhle dělám, tak jsem mu vysvětlil, že jsme to často hrávali s mamčou doma a prostě mě to moc bavilo a baví. Poslední končila hru Žanet, prostě nemá štěstí na karty L. Pak následovala debata na téma věštění, horoskopy a podobné osudové záležitosti.

 No a jelikož je kolem desáté večer, tak se pomalu chystáme na kutě.

27. 7. 2007 – Pátek

 Tak ten dnešní větrný den byl zkrátka vážně zajímavý. Ráno jsem chtěl jít na Jones field, ale nakonec tam šli wajťáci, pinkáči skončili dole na fábiích. Ty však byly nedozrálé, takže obracet každou malinu, která se zdále že je vážně krásně červená, ale přitom z druhé půlky byla celá zelená, člověka po určité době dosti vytáčelo. Pak jsme udělali čtrnáctiřádkové tulamíny, to bylo trochu lepší, pak nás ale rozdělili a 20 lidí skončilo na venkovních tulamínech (to bylo, jak se ukázalo, nejspíš za trest) no a 50 lidí jelo na Palace road sbírat lemply. Mezi těch šťastných 50 se dostali také Mic a Blecha, takže asi budou mít moc hezkou výplatu. Pro Harryho skončila práce v 16 hodin, tak vyrazil do Blairu na net a na nákup do Tesca. Týnka, Verča a Pe-píno skončili v 18 hodin a Mic s Žanet stále pracují…

 Pe-píno jel tedy doublem na nákup, Týnka šla mazat svačiny na další den a při té příležitosti zjistila, že salám, co koupil Harry, je tak trošku dost jetej. No a ke všemu tady Verča při omývání brambor ucpala odpad… J

 Tak holky uplácaly těsto na bramboráky. Při přípravě si Verča 3x, slovy třikrát, ostrouhala prstíky. Nakonec z toho bylo hezké, husté těsto, které se teď krásně smaží… Je půl desáté večer a dvě pokusné myši (Pe-píno a Harry) jdou zkusit ty bramboráky… Voní hezky…vypadají hezky…křoupou také dobře…nojo, jsou to vážně bramboráky!!! J Chutnají skvěle, holky díky.

 Poznámky od Verči: Dušane, nemáš zač, rádo se stalo. A nyní proč vlastně píšu… Poté co Dušan vzdal čištění odpadu jsem ho nakonec zdárně oducpala sama J Přeju krásnou dobrou noc. Jdu se pokusit si odpočinout na další pracovní den. J

28. 7. 2007 – Sobota

 Tak dnešek, jsme se všichni vzácně shodli, nás fakt nasral. Pickání bylo velmi špatné, pinkáči čistili tulipány v zadních tunelech a venku za kaluží. Wajťáci pickali klasiku, první a druhou třídu v předních tunelech a byla to tam prý bída. Zdá se tak trošku, že kvalitativně jdou všechny tulamíny výrazně dolů a množstevně na tom nejsou o nic lépe… U ostatních sdruhů malin nevíme, ale snad jsou na tom lépe a všichni tak budeme mít, do plánovaných odjezdů, co pickat.

 No a na tomhle místě něco málo o zdejších malinác:

Clove = Klovy (Klony) – píchající chcípáčci, tj. malé plody, ostnaté keříky. Trhaly se pokud nebyli ještě tulipáni.

Tulameen = Tulamíny (Tulipáni) – asi nejvíce zastoupená odrůda, je podobná klovům, ale keříky neškrábou a plody jsou větší a lepší

Octavie = Oktávie (Fábie) – keříky škrábou, ale zato to jsou fakt obří maliny, u kterých se štopka prakticky vždy oddělí sama (tulamíny a klovy celkem opak)

Amply = Emply (Lemply) – lepší tulipáni, hlavně co se týče velikosti plodů

 Jo a všechny maliny jsou tady červené… J Co se týče chuti, tak nejlépe jsou na tom, dle mého osobního hodnocení, tulamíny, zbytek odrůd je o ničem. Tedy ještě oktávie a amply, zvláště pak ty přezrálé, se zřejmě používají k získávání látek, které se pak dále využívají v parfumerii. Jsou to totiž takové uměle vonící a chutnající maliny.

 Poznámky od Týnky:  Můj milý deníčku, dnešní den stál pěkně za hovno! Museli jsme vysbírat 3 nejhorší řádky, kde nebyly skoro žádný maliny L No smůla… Takže jsme si nevydělali ani těch 15 liber. Tak nám alespoň Dušan udělal výborné! Fazole s lunchmeatem, a kdo chtěl, tak mohl ještě se sýrem a chilli. Teď tady tak luštíme, Dušan čte na vodní posteli Harryho, Verča si piluje nehty a Micko s Žany údajně kuchtí večeři.

 Normálně tady sedíme a klábosíme a Týnka říká: ,,Jdu na záchod.“ Pe-píno na to: ,,Tak to nás ale vůbec nezajímá.“ No a Týnka tuhle debatu rozsekla slovy: ,,Tak to sis u mě teďka pěkně uhnojil!“

 No a Verča pak ještě spojením slov Dušan doufá, vymyslela Dufan. J

 Ještě k dnešnímu počasí: je hezky, ale celý den vážně drsně foukal vítr, škoda, že jsme si do báglů nepřibalili draky… J

29. 7. 2007 – Neděle

 Další pracovní neděle, to je ale běs, v životě bych do sebe neřekl, že budu ochoten pracovat, natož pak v neděli… Vlastně ono ochoten moc ani nejsem, obzvlášť po ránu, ale copak si tady můžu vyskakovat?!

 Pracovali jsme nečekaně od 8 ráno, tedy v 8 bychom měli vždy být dole na poli, ale vzhledem k tomu, že jsme placeni od ponetek, nikoliv od hodiny, tak se na pole permanentně couráme s menším či větším zpožděním. Všichni z našeho deníčku jsme dnes pracovali na stejném poli a po dlouhé době jsme tak měli opět stejné pracovní podmínky. Nejdříve se šlo na fábie a pak jsme od zadní části pole, pod farmou, pokračovali dopředu tulipánama. S fábiemi byli všichni, až na Harryho, moc spokojeni a napickali tam 4 či 5 beden. Harrymu však osud moc nepřál, dostal totiž řádek se spoustou druhé třídy, většina malin byla totiž plesnivá či výrazně přezrálá, nakonec jsem se sám divil, že jsem byl schopen našvindlovat alespoň ty dvě bedny první třídy. Jo a ještě v tom řádku byla na zemi plachta a v té plachtě byla voda, takže po pár minutách měl Harry totálně mokré boty i ponožky a i když mu to dalo dost přemáhání, přečkal tak celý den až do 17 hodiny, kdy jsme s prací skončili. Na tulipánech se ostatním moc nelíbilo, zato Harry si trošku opravil výsledný počet ponetek, nakonec z toho byl normální den s průměrným výdělkem. Ostatní členové naší cestovatelské skupiny jsou na tom dnes ještě o něco lépe.

 Po práci jsme si pak dali velmi chutnou polévku, kterou nám uvařila Verča. Harry pak s Mickem a Žanet vyrazil do Tesca. Ostatní si na farmě zatím dávali dvacet. Apropo, do Tesca a potažmo i z Tesca nás v dodávce odvezli češi z blízké farmy. Velké přičinění na této skutečnosti měla Žanet, která dodávku stopla.

 Po příjezdu Týnka obalila Tesco chleba v Tesco vejcích a poté co to krásně a s grácií osmahla na Tesco oleji, jsme to jak vlčáci snědli. Ochutnat nakonec přišli i Mic a Blecha, přilákala je ta nádherná vůně, kterou jsme jim zprostředkovali skrze vysílačku. Klasickým doplňkem bylo opět Pe-pínovo chilli a svojí troškou do mlýna přispěl taktéž Harry, když dovalil tršku toho Tesco salátu…

 Pak se skupina odebrala na pěší výlet k jezeru, tedy vlastně skupina-1, poněvadž znavený Harry raději ulehl a za všudypřítomného ticha věnoval svojí pozornost Princi dvojí krve a našemu cestovatelskému deníčku…

30. 7. 2007 – Pondělí

 Poznámky od Týnky: Ahoj deníčku, tak ti sem musím napsat několik ,,poznatků a zážitků“ z dnešního dne. Ten začal jako každý jiný – vstát, nasnídat se a poté nám (prej) super|vizorky přišly říct, že my – wajťáci jdeme od 8 na Palace a pinkáči na přední tulamíny. Do busu nás Zdeněk nepustil, jestli jsme měli špinavý pikačky. A jelikož na to všichni zapomněli, tak jsme všici naběhli do umývárek, na Palacu to byl děs! Na začátek všichni dostali 12 větších spešl ponetek, který jsme sbírali asi 3 hodiny :-/ No a pak jsme akorát dosbírali řádky – kolejky a šli jsme pomáhat ostatním. Sbírali jsme jen ten červenej humus – ale jelikož se řádky doublovali, tak to bylo za chvíli, i když ta chvíle byla pro některé krušná! No, jsme všici takoví divní, asi to bude špatnou konstelací hvězd! Posedáváme tady, nechce se nám hýbat. Dufan nám ukuchtil výbornou gulášovou lehce pikantní polévku a po ní se chystáme nadlábnout se jahodama se šlehačkou. J Hmm, nežijem my si tady ale špatně! Ikdyž jsme už všici kaput, těšíme se domů – nebo lépe řečeno pryč z farmy, páč ty výdělky tady jsou horší a horší… No ale musíme věřit v lepší zítřky, tak snad budou!!! J

 Nojo, je to vše jak říká Týnka… Dneska jsem také volal bráchovi, ať na 14. 8. zkusí zajistit bus z Londonu do Phy. Doma je vše OK, tedy až na to, že už tam asi nebudu hrát fotbal, tedy tento podzim, bo je tam v sestavě dost našlapáno. Pe-pínovi je dnes špatně a teď si bere Coldrex, mně také už druhý den není moc dobře, takže až půjdu chrnět, tak beru Paralen.

 Jo a ty jahody se smetanou, co dnes udělala Týnka, tak to bylo vážně mňam… Jo a při dnešním čtení Prince dvojí krve jsem došel až tam, kde umírá Brumbál… L Tak jdu radši spát.

31. 7. 2007 – Úterý

 Ahoj… Ahoooooooj J Dušan sem prej napíše hustou příhodu. Jinak teda dneska to byl velice krátkej pracovní den. Začali jsme, teda no, údajně v 8, ale už jsme se poučili a časově to nehrotíme, takže s prací jsme začali asi až o 20 či 30 minut dýl. Wajťáci šli na oktávie a pak na mladé tulipány za louži. Pinkáči šli na Jones field a jelikož nás tam bylo 26, tak jsme to ve 14 hodin zabalili a šli pěkně do károšů. Wajťáci tam k mému překvapení už čekali, bo skončili už v půl jedné. Micko, Harry, Žanet a Verča vyrazili do Blairu na net, Harry si pak v krámě M&Co. Koupl dvě krásná modrá trička, přičemž jedno veze bráškovi. No, ještě jsme v Tescu koupili nějaké jídlo a pak jsme zkusili stopem odject do Dunkeldu, jenže nikdo nestavěl, tak jsme se pěšo vydali do Kinlochu, kde někde poblíž měla být whiskárna. Jenže tam nikde není a ve stánku, u hlavní silnice, nebyly už ani ty dvě milé zmrzlinářky, tak jsme nakoukli na zdejší hřbitov, chvilku si oddechli, a pak se vydali zpět na farmu. Cestu jsme však zvolilinestandartní a jak se také ukázalo, dosti dobrodružnou. Vícese dalším odstavci rozepíše hlavní plánovač trasy, náš Micko.

 Teď taková malá vsuvka, Harry dnes pickal na Jones fieldu celý den s Verčou z JBC. Harry vždycky dostal řádek a Verča se ho furt držela jak klíště… :-D Jináč tahle Verča zná Jirku Lehkého (z Nepálu) a má v Chlumci nad Cidlinou babičku. Prostě svět je malej… J

 Poznámky od Mice:  Teď teda tzv. hlavní plánovač trasy: Micko; napíše plán trasy, kterážto byla následně projitá J. Myšlenka vznikla pouhým logickým úsudkem, že v cestě na farmu nám stojí jezero. Obcházet ho známou cestou po Palace Road se zdálo býti Mickovi poněkud nudné až trapné, a tak vnutil ostatním domnění, že cesta druhou stranou bude kratší, pohodlnější a … prostě skvělá J A tak jsme šli… Silnice na Dunkeld byla nekonečná, a tak jsme byli rádi, když jsme zabočili mezi mezí směrem k farmě. Micko se snažil rozmlouvat s krávama, ale asi nerozumněly. Verča lezla na obří pařez, ale nikdo ji nevyfotil. No nic… šli jsme z pastviny na pastvinu a utěšovali se, že kde jsou vrata nebudou krávy, bejci, ani jiná havěť. Po překonání menšího toku letmým skokem přes kameny, jsme si mysleli, že máme vyhráno, ale jaké bylo překvapení, když v stromořadí ukrytá byla divoká obluda s hlubokýma očima a šíleným řevem nás vítala… Sem se nechal unést… ale divoká a hluboká ta řeka byl J V místě našeho příchodu nebyla žádná šance jí překonat… inu rozhodlo se, že se půjdu po břehu poohlédnout po příhodnějším místě. Podmáčenou loukou jsme se brodili směrem po proudu. Po pár metrech jsme však skončili v zajetí hlubokých travních vod. Micko neohroženě násobenými skoky zdolal podmáčenou louku a zjistil, že tudy cesta nevede…chjo L No tak se šlo na druhou stranu k tajemnému domu s nadějí, že zde budou vybaveni mostem. Když jsme se však ke stavení přiblížili…nikomu se blíže nechtělo…teda Mickovi… Aby zamaskoval své obavy, přeskočil plot a vydal se plíživými kroky po cizím pozemku. V odlehlé části zhrady v lesích byla řeka zůžená, avšak most nebyl v dohledu. Micko tedy přesvědčil ostatní, že místo je vhodné k překonání toku a donutil je k překonání plotu též. I přesto, že řeka byla úzká, měla stejně asi 3 m a proud a hloubka byly obří. Pomocí nože byl získán kus provaz, který se později stal neocenitelným, když Dušan objevil strom se záměrem most z něj udělati. Micko skokem o tyči zdolal tok a pomocí lan, Dušana a Žanet s Verčou jsme strom přes řeku narafičili J Polovina jej sice zmizela pod rozbouřenou vodou, ale šikovné dívčiny tok přehupitali a Micko s Dušanem dokonce dostali na druhý břeh i batohy. Poté jsme již po loukách s dobrým pocitem došli do karavanů plni hřejivým pocitem z právě prožitého dobrodružství. Omlouvám se, že se Micko – já, sakra, tak vychválil, ale on je prostě takový J Ovšem sám s odstupem času uznává, že přes Palace Road by to bylo lepší. :-D

1. 8. 2007 - Středa

 Jo tak si teď marně zkouším vzpomenout na tento den. Abych to vysvětlil, prostě se zápisky jsme měli menší problémy, takže se tento den popisuje vlastně až 2. 8. Ale tak snad si na něco kolektivně vzpomeneme.

 Začínalo se opět normálně v 8 ráno. Jelikož se končící tulipáni dělají už jen obden, tak zrovna dnes na ně vlétla většina farmy. Pinkáči šli na zadní a sbírali ,,vše v jednom“. Wajťáci byli na předních tunelech a postupně se během dne prokousali až na oblíbených ,,14“ řádků. Pinkáči s prací na Marlee [morlí], což je asi název pole pod farmou, skončili před 13 hodinou a půl druhé jeli už na Palace, dělat venkovní tulipány, taktéž all in one J Na Palace to byla blesková akce v 50ti lidech, bo v 19:30 se jelo na skotské tance, o nich však budou psát kamarádi, bo mě už bolí ruka a jdu raději prát oblečení na cestování po Skotsku a cestu domů.

 Poznámky od Týnky: Tak já zkusím napsat něco o těch skotských tancích. Byla jsem tam teda jen do 23 hodiny, tak nevím, co bylo dál, to musí napsat ostatní. Caidilah – vstup - £ 1,50 – místo konání: malé městečko, či spíše ves kousek za blairem (na druhou stranu) J Jelo se tam doubledeckerem (118 lidí). Přijeli jsme k jedné, asi hospě, sálu či něčemu takovému J Tam stál ve velice dominantní póze Jim v kiltu J až se všichni v buse zasmáli. V ruce nezbytné cigáro. Nahnali nás tedy do velice malinké místnosti, s pár stolama, lavicema a pódiem s živou kapelou, ovšem s nezbytným notebookem J Samozřejmě jsme se tam všichni nevešli, takže spousta lidí stála u dveří. Pití jsme si měli přinést sami. Takže tam za chvíli bylo strašně moc ožralých… Učili nás tam tam stejné tance jako při té poslední akci. Akorát tady to bylo asi 2x menší a spousta lidí. Takže tancovat bez ujmy se skoro ani nedalo… Až pak v pozdějších hodinách, bo to už byli lidé unaveni či se jim prostě nechtělo. Krom toho, že sme se učili to, co už jsme věděli a znali, tak jsme se naučili i pár nových kroků a variací. Nechyběl ani valčík. Musím sem teda ale napsat, že polka skotům vůbec nejde. Skáčou při ní jako kamzíci. J A ještě další drb sem musím připsat! James je hroznej sukničkář a vůbec neumí tancovat, nebo teda něco jo, třeba kozáčka, ale nejde vůbec do rytmu. Apropo, snad si nějaké ty variaci zapamatujeme, abychom pak mohli u nás, v Libu, s HTC uspořádat takovou menší skotskou párty, nejlépe i s oblečením J No a pak tady všici chtěli s Jimem fotit… A byl dost ožralej, ale mě přišel spíš jak zfetlej J A Pe-píno říkal, že má v tom kiltu sexy zadek, a já si to myslím taky… Ale jinak se mi teda vůbec nepáčil! Máme ho na fotkách, tak sami posuďte J K tomu všemu jsem popíjeli dobrá vínka z Tesca J Jo a taky jsme zjistili, že David (superviz) má přítelkyni – tu zvláštní s černýma brýlema. A pak už jsme byli takoví znavení, tak jsme už chtěli jet zpět na farmu (já, Dušan a Píno). Přijel pro nás Zdeněk s takovou bílou vanou J Potvrdili jsme si to, že anglicky neumí… Tak nám cestou ukázal docela pěknou hospu, kam chodí s Colinem…J Jo a pak ještě drb, Fíla byl nalitej a chtěl, teda snažil se tam dohodit tu copánkovitou Báru Mikeovi J Asi by se nechal ukecat na taneček, ale sebral mu jí Jim :-D Jo a pak prej ;-) když je ta rozlučková akce, které se mi nedočkáme, tak se pokaždý James vyspí s nějakou holkou…BRR… A ještě…dokážete si představit Jamese v bílé dlouhé noční košili, s čapcem…jak sbírá maliny? J Víc už nevím.

 Poznámky od Blechy:  No nevím, co víc ke skotskému večeru dodat, Týnka ho popsala celkem dostatečně J Snad jen to, že Pe-píno, Týnka a Dutan svým dřívějším odjezdem přišli o jeden zajímavý tanec – kdy za podporu a křiku chlapců děvčata poletovala sálem jako burreflyes a pozor, poté co se role obrátily i chlapci! J Pak jsme se odebrali do postele i já a Micko, no a jak dopadla Verča, nikdo neví…. :-D

2. 8. 2007 - Čtvrtek

 Ahoj deníčku, tak už je tu další výplatní den, je to síla, jak rychle ten čas běží. Dnes jsme tušili, že se tulipáni dělat nebudou, takže jsme doufali v krátký den. Nakonec tomu tak vážně bylo. Wajťáci šli na Jones field a jelikož pickali jenom do 13 hodiny a byla tam prý s malinami mizérie, tak s penězi spokojeni nebyli. Je to tu už trochu bída všeobecně. Pinkáči skončili na fábiích a pěkně tam prakticky za stejný čas napickali nějakou tu hezkou libřičku. Do károše jsme se dostali kolem 14 hodiny, wajťáci jak jsem se zmínil už dřív, tam na nás už asi hodinku čekali. No a jak to tak vyzerá, tak to bude odpočinkový den, prostě polehávání, hraní nějakých her a doplňování zápisků do deníku. Někteří si půjdeme vyprat věci, bo je venku krásně a je velká šance, že to všechno uschne.

 Tak je po půl páté a wajťáci odešli pro wages. Tak jsme si nakonec všici odnesli pěkné platy a po večeru, kdy jsme trochu hráli karetní hry, jsme si šli lehnout, abychom nabrali síly na další dny.

3. 8. 2007 - Pátek

 Ahoj deníčku, to měl být pokus o český švabach :-D Prostě už jsme tu všichni trošku pošahaní z toho stereotypu, nedostatku či přemíry práce, jak kdo chcete. Dnes se tedy dělali pouze tulipáni. Pinkáči jeli na Palace a sbírali all in one, kolme druhé se pak přesunuli na Marlee, kde šli v započaté práci pokračovat na zadní tulamíny. Dneska jsme měli na Palace práci i s muzikou, Zdeněk, best driver on the farm, kterej anglicky neumí ani slovo, tak tenhle super srandovní chlapík, nám vždycky u vanu otevřel dveře a na plné pecky pustil skotské rádio One… J Prostě paráda, ani nás moc nečekovali, bo tam prakticky vůbec nebyl James a také těch red či dark red malin bylo fakt málo. Pak jsme se tedy přesunuli na to Marlee, kde už od rána pickali wajťáci. Ráno začali předními tunely a pomalu se prodírali dozádu, kde jsme pak ten bordel dělali společně. Dnes byl také opět nákupní den, ale díky tomu, že jsme měli ten krátký den, tak se do Blairu jelo doubledeckerem už v půl třetí. Při odjezdu busu se ukázalo, že tento má ďábelsky sjeté brzdové destičky, či čím to vlastně brzdí, bo ty děsivé zvuky při couvání z kopce, byly fakt dost děsný a navozovali v nás všech pocit zděšení.

 Po návratu z Blairu jsme si dali výborně ostré fazole se šunkou, vařila Verča, které tímto patří velký dík. Pak jsme hráli karty, Micko s Žanet psali deníček a Verča byla na procházce s chlapcem. No a asi půjdeme spát konečně před jedenáctou hodinou večerní. A ráno zase vstávat L. No pinkáči jdou do práce už asi jenom 3x a wajťáci dokonce jenom 2x, tak to snad vydržíme.

 Poznámky od Verči:  Dušane, obdivuji tvoji staromilnou češtinu J A Dutan je stejně strašná drbna!!!

4. 8. 2007 - Sobota

 Ahojky deníčku J Asi se divíš, jaktože do tebe píši první já (Týnka), a ještě tak brzy, ale nebylo mi dobře, takže jsem z práce odešla dříve. Ráno se vstávalo opět něco po 7 hodině. Do oken nám nakukovalo sluníčko, tak to bylo takové milé ránko J Posnídali jsme a na osmou vyrazili do práce. Pink 12 (Harry) na oktávie a my, wajťáci, na Palace Road. Začali jsme trhat amply v tunelech a pak nevím, bo jsem tam už nebyla. Petra (superviz.) musela zavolat Jimovi, aby to, že půjdu zpět do károše, povolil. Tak si pro mě přijel. Zdeněk se mě předtím ještě teda zeptal, zda-li ze mě nebude cítit alkohol. J Chech...! Leda tak, že by ze mě ještě nevyprchala ta sklenička ze skotských tanců. J No, tak jsem vyrazila ve vanu s Jimem a Mikem. Jim se mě ptal, co mi je, tak jsem se mu ,,velice složitou a odbornou angličtinou“ snažila vysvětlit, že mám diabetes a že s ním mám problémy. Že mám vysoký cukr. Tak se ptal jak, tak jsem odvětila, že moc! No a on, kolik beru tablet a já, že si píchám inzulín, to jsem teda vysvětlovala názorně… A prej kolikrát a kolik mám na den… To jsem si říkala, že je nějakej moc zvědavej a nakonec z něj vylezlo, že má taky diabetes. Velké to pro mě překvapení!! No a teď tu tak sedím a přemýšlím, do čeho bych píchla, tak tu půjdu asi poklidit, něco vyluštím, uvařím si oběd a asi začnu číst Harryho J Páč vůbec netuším, v kolik se navrátí ostatní.

 A už je večer a já (Harry) se také přidám se svojí troškou do informačního mlýna. Dal jsem si tu práci J a spočítal, kolik dní pracují pinkáči v kuse. Makají už neuvěřitelných 12 dní, slovy dvanáct. Pro mne osobně nadpozemský výkon a sám se divím, že ještě žiju J. Jináč dnes se ty oktávie velice hezky sbírali, bo byly hezky uzrálé, ale také dneska nějak víc škrábaly. Událo se také zemětřesení, týkající se pinkáčů, ale k tomu až později. Pe-píno teď uvařil dost hustý a vostrý těstoviny, jako ale jsou fakt dost vostrý… Áááááá… Fakticky móóc. Když jsem je dojedl, tak jsem zkusil Tesco krém a prostě necítím tu jeho chuť, prostě mi to rozežralo chuťové pohárky na jazyku, který vypadá ještě roztrhanější než před dvěma dny, kdy jsem byl nařčen z toho, že jsem beztak někdy lízal pás cudnosti, upgradovaný o ostnatý drát J (koho myslíte, že to napadlo??? No přesně tak, Mice.)

 A teď zpět k cestování. Wajťáci jdou zítra naposled do práce a v úterý frčí domů, přičemž volné pondělí využijí k návštěvě Perthu či Edinu.

 Pinkáči, no tedy Micko byl naočkován Lukášem, se dozvěděli o další cestovatelské alternativě – půjčit si levně přes víkend auto a ve 3 lidech od pátka do pondělí projet Skye, navštívi Loch Ness a vidět spoustu dalších zajímavých míst. Definitivně se rozhodneme až zítra, vše totiž závisí na tom, zda bude na příští víkend volné auto.

5. 8. 2007 - Neděle

 Ahoj tak máme za sebou další pracovní neděli, někteří z nás mají za sebou dokonce poslední pickací den na Colinově farmě. Těmi vyvolenými jsou Týnka, Verča a Pe-píno.

 Pracovali jsme znovu od 8 hodiny ranní a všichni jsme šli dolů na Marlee a jeli od předních tulipánů k zadním. Nic moc jsme nenasbírali, bo většina malin byla zralá na rabišovou ponetku, takže první třída přibývala pomalu. Na druhou stranu jsme sbírali pouze 225 g. (změna oproti předešlým 250 g.) a za ponetku bylo dokonce 35 pencí, což je o 5 pencí víc, než normálně. Končili jsme nakonec někdy krátce po druhé hodině odpolední. Trošku jsme si zalenošili, poněvadž venku drsně lilo a vůbec ta nálada byla taková utahaná. Píno s Týnkou vyrazili do Tesca na nákup. Mic s Žanet a Harrym byli v podvečer za Julií (Colinova manželka) a oznámili jí, že pojedou až v pátek, resp. že pracovat budou až do středy a výplatu si vezmou klasicky ve čtvrtek. Také jsme obdrželi ifno, že máme booknuté lístky na Megabus (Perth à London) na pondělí 13. 8. ve 21:15 z Pethu. Lístky si vyzvedneme a zaplatíme taktéž ve čtvrtek. Každopádně auto se nám nepodařilo zjistit, ale jdeme do toho s tím, že tam prostě v pátek nějaké za tu inzerovanou cenu bude. Přesnější info se snad zítra podaří telefonicky zjistit Mickovi, uvidíme.

 No a tak furt dále prší a prší, občas dokonce i chčije, prostě den jak vyšitej. Snad se počasí do zítřka umoudří a umožní wajťákům cestování do Edinu, případně alespoň toho Perthu. Dnes jsme také s Pe-pínem prali ve zdejší anglické pračce a nutno říct, že to byl zážitek J.

 Při podepisování sheetů s počtem ponetek jsem dnes šukal (polsky šukat = česky hledat) Magdu po celém poli… :-D

 Pe-píno si také dnes umyl pikačku a teď si jí tu moc krásně zdobí, poněvadž s ním, na rozdíl od vyhozených ponožek a dalších věcí, pojede do ČR.

6. 8. 2007 - Pondělí

 Ahoj deníčku, dnes to byla pickací rasovina… Wajťáci vstávali solidárně se mnou a Verča mi opět připravila ranní čaj, bez kterého už v životě nedám ani ránu, takže ještě jednou díky. Pak jsme se s dalšími pink vydali na bus na Palace Road, kam jsme jeli na lemply. Wajťáci pak vyrazili do Perthu, poněvadž bylo hnusné počasí, tak Edin padl. O tomhle výletě se snad zmíní někdo z bílých. Jináč ještě ráno byla zajímavá příhoda s Magdou, ta totiž přilétla do károše a oznámila mi, že jdu s ní na fábie, pak odešla a a několika vteřinách se dveře károše rozlétli podruhé a opět v nich stála Magda, že prý se spletla a jedu na Palace… Čert ví, kde byla ve svejch myšlenkách??? J

 No ale zpět k práci. Na palace to stálo za prd, bo pršelo a spousta malin byla mokrá a osobně jsem si ,,vychutnal“ dva krajní řádky, takže tentokrát nebylo mokro jen v botech, ale také po celých zádech a prsty na rukou křehly a vůbec, bylo to o zdraví. Takže jsem si dnes na auto nevidělal… :-D

 Auto jsme si dnes zajednali a to dokonce pro jistotu dvakrát… J Jednou telefonicky za £77 a podruhé přes net za £56, prostě nechápeme. Hlavně jsme také zvědaví, jak to dopadne v pátek přímo v půjčovně. Na netu v Blairu se mi konečně podařilo vytisknout jízdenku z Londonu do Prahy, ufff. Bratrovi jsem napsal dlouhatááánskýýý mail, kde mu líčím naše plány.

7. 8. 2007 - Úterý

 Milý deníčku, dnes začínám trochu nečekaně já (Pe-píno) se svým (ne)pravidelným sloupkem.

 Pe-pínův (ne)pravidelný sloupek:

 Dnes je den D a skupina bílých konečně odjíždí směr Domov. Na závěr se od nás čeká asi shrnutí, děkování apodobně… Ale abych čtenáře napnul a překvapil, tak napíšu nejdřív poděkování a pak teprve budu hrnout.

 Chtěl bych tedy tímto poděkovat celé naší expedici za soudržnost a za to, že to se mnou vydrželi (více či míně úspěšně). Pozn. aut.: Anglicky mluvícím osobám děkovat nebudu, páč by to asi nemělo cenu, ale někteří by si to „možná“ zasloužili!

 HRNUTÍ: Když se něco hrne, tak je toho zpravidla na konci moc. Přesně tak jsem dopadl já a poslední dva dny mi není dvakrát nejlíp (pravděpodobně se začali projevovat abstinenční příznaky z nedostatku malin). I přesto, bych chtěl zdejší pobyt prohlásit za úspěšný, protože o zážitky nebyla nouze a dokonce jsme si i vydělali, ačkoliv to po začátku vypadalo hrůzostrašně. Jsem rád, že Harry (Bc. Dušan Šustr) založil tyto deníčky, protože to bude zpětně moc příjemné čtení… Uděluji tedy DUTANOVI písemnou pochvalu a doufám, že nespychne a bude dělat poctivě zápisky i při jejich cestování…!

 Omlouvám se čtenářům závěrem, že jsem přidal jen toto závěrečné žvatlání, ale není mi dobře a strašně se těším domů, takže jsem se prostě a jednoduše neubránil. Pe-píno končí a přeje ZDAR a SÍLU!

 Poznámky od Týnky:  Přidávám taky něco k poděkování a něco málo do kupy shrnutí J Fakt díky za bezva měsíc J Byla to sice pracovní dřina, ale podpora všech a hlavně neustálý smích, dobrá nálada a sranda mi drželi hlavu nad vodou. Takže díky! J Jinak tedy se omlouvám za své „sranda kecy“, snad někoho nezasáhly tak hluboce, aby si je bral osbně ;-) Však vy víte, že Vás mám ráda a nedám na Vás dopustit. A pak ta hrst do kupy shrnutí! Bylo to super, příští rok se na maliny nechystám, ale zkušenost k nezaplacení… Ikdyž….Bajo… něco z toho káplo :-D. Takže dávám palec vzhůru a pro ty, kterým chybí už jen málo do konce, přeji bezproblémové pickání, hlavu vzhůru, sucho v botách a bacha na letadla :-D ;-)

PAPÁÁÁÁÁÁÁÁ J

 Poznámky od Verči: A nakonec to nejlepší J …Ehm..ehm…tedy možná. Když už si tu moji dva milí spolucestovatelé vylili srdíčka, tak by bylo záhodno abych se taky přidala. Děkuju za super měsíc, o smích nebyla nouze a o blbinky taktéž ne-kombinace předešlého = fajný pobyt. Všeum uděluji velkou pochvalu, avšak Žandě k tomu malý černý puntík, že mně a Pe-pínovi neukázala zub!!! J Ale ne, opravdu to tu bylo super a už se těším, až uslyším zážitky z cesta na Skye. Zatím se mějte moc pěkně J PaPa a Dík Verča.

 Ahoj deníčku, tak teď ještě několik řádek od pinkáčů. Předně k práci. Budu mluvit za sebe (Harry), už mě to sere a ač je auto dobrá motivace, tak ta správná pracovní morálka se už dávno vytratila L Pickali jsme tulipány, chvílemi to byla organizační omeleta, bo Jamesovi supervizor Pepa nerozumí a nejspíš se ho bojí zeptat pro jistotu dvakrát. Micko pickal jako ďas a díky štěstěně, které chodí velmi umě naproti, se dostal také na sběr oktávií, kde si pěkně vydělal. Žanet pro zase pro změnu dělala něco spešl, prostě zakázka za všechny prachy, ale snad jim to alespoň řádně zaplatí. Pak jsme se zapickali za kaluží a šlo se kolem 17 hodiny do károšů.

 Na Harryho čekalo v károši krásné překvapení, no tedy krásné pouze z jednoho úhlu pohledu, bo z toho druhého mi dnes odjeli bílí, takže tam bylo příšerně prázdno a ticho. Na druhou stranu prý pěkně uklidili. (dopsala Blecha)

 Poznámky od Blechy: Jinak o své zakázce za všechny prachy vím jistě, že pokud nebyla ponetka za £1, tak výhodná určitě nebyla. Ono když máte v řádku plném fialových až schnilých malin natrhat 11 tlustých ponet krásných, červených, tvrdých malin, v řádku, na který dva dny pršelo… tak to zkrátka nějakou tu hoďku zabere… :-0 :-! Jinak Dušan dnes koupil dobrý rebarborový dort, aby ošklivý den napravil… A teď se ho tady ti dva pánové bakaláři, mechatronici, matematici, bio-chemici a jaderní fyzici snaží marně nakrájet na 6 dílů… A počítají a měří…kdo ví, zda dort bude.

O DUŠANOVI (nekonečná báseň)

Vytvořil se mu v krku hlen

z úst se mu vydral žalostný sten.

Odpudil mu spousty žen.

Teď už bude navždy křen.

Sladký jak melounová dřeň,

když vypuštěn jest do dětských plen.

Stačí ho olíznout jen,

Moira snad ztáhne ho ze smutku ven.

Dušanovi se z toho postaví jak stromu kmen,

a co dál… to ví jen Dušan a jeho sen.

Ponořit tak Moiru do koupelnových pěn.

Bych musel být řádně ovíněn,

nebo špatně navoněn.

A vůbec, báseň bez konce,

to je jak bez hole důchodce.

Táhne se nudně a líně,

stejně nakonec čichne k hlíně.

Tak mi odpusťte, že jsem to zkazil,

a týhle básni kudlu do zad vrazil,

ale jak sami říkáte, jseme přec bacil…

 A teď já, Micko. K těm oktáviím: štěstí to sice bylo, ale jen poloviční, bže jsem opět vyfasoval krajní řádek s igelitem, a tak jsem si užíval pickání s vodou v botách L Ha… teď se v poměru 2:1 odhlasovalo, že se koláč sní celý hned a nikomu se dávat už nebude. Je fakt gooood J Ale musím se tu svěřit i se špatnou zprávou… obdržel jsem SMS, že mi doma ze sklepa ukradli kolo, a tak si tiše smutním, pláču a vzpomínám jaké zážitky jsme spolu prožili…  - fňuk –

 To poslední slovo od Micka není „fuck“, ale „fňuk“ :-D (pro vysvětlenou, ono to je totiž v tom deníku dost drsně naškrábané, připomíná mi to styl kocoura Mikeše, takže proto je tu tahle zprvu dosti nemístná poznámka)

 Ještě jsem málem zapomněl napsat, že na Harryho čekalo v károši spousta vzkazových překvapení, která na konci cesty přiložím jako doličné předměty. První vzkaz byl na stole, další na ešusu s obědem, další pak vysel nad zrcadlem v ložnici, čtvrtý jsem objevil ve skříni, kam jsem šel hledat baterku a konečně pátý jsem objevil večer ve spacáku.

8. 8. 2007 - Středa

 Ahoj deníčku, náš poslední pracovní den na Colinově farmě začal krásně, venku je totiž vymetená obloha a sluníčko hřeje o 106. No ale pak přišla Lenka a náladu nám zkazila, bo dnes jdeme na Palace Road na tulipány a ještě ke všemu jedeme až v 9:30.

 Tak jsme se ráno alespoň hezky nasnídali a Micko nafotil panoramata z Jones fieldu. No a teď Blecha maže svačiny a čekáme na ten odjezd, bo už je 9:15. No a jak teď Micko venku na zápraží luštil mapu ostrova Skye, tak mu dírou v rozkroku vlezla do kalhot vosa a ďobla ho do stehna, ale na to, aby jí zabil, tak si na pomoc musel přizvat další dva bakalářsky vzdělané kolegy, přičemž Micko se svlékal, Lukáš mu při tom radil a Harry hledal vosu, potažmo jí zabíjel… :-D

 Tak jsme už definitivně skončili s tím pickáním. Dnes jsme od těch 9:30 byli na Palace, kde se pickalo moc hezky, bo zde byla spousta tulipánů krásně ztralých, takže jsme tam každý kolem 120 ponetek dali. No a pak jsme kolem druhé hodiny vyrazili pěšmo a se stojánkama kolem ramenou na další Palace. Tam jsme venku asi tak hodinku pomáhali s lemplama a pak to v 17 hodin definitivně zabalili. Poslední pracovní den nás domů vezl James, o kterém jsme se dozvěděli, že je mu kolem 40 let.

 Jináč je to fajn pocit, bo je konec té dřiny a zítra se konečně řádně vyspíme… Jupííí….jóóóóó.

 Poznámky od Blechy: Dnes se konečně stalo to, na co jsem čekla celých 28 pracovních dní… Řádek mi přišel zkontrolovat James :-0 Vzhledem k tomu, že ten řádek byl můj pomocný double – násilým vynucený na druhém Pallasu, tak byl řádek spíše neopickaný než opickaný, kuličkové maliny visely spořádaně na svém místě, ani jedničky nebyly vysbírané poctivě… (teď následuje smajlík stydění, ale na kompu nevím, jak ho napsat – pozn. Harryho) No ale Jim jen nakrčel obočí a šel čmuchat jinám… :-D A ještě jsem si dnes konečně povšimla zásadní věci… nevím jakot, že mě to trklo až dnes… Ale Dušan, kluk jeden ušatá, zamilovaná! vždyť on už několik dní tady vzdychá po Magdě a kdybych si toho dnes nevšimla, tak by ten chudák odjel a už ji nikdy neviděl! :-0 Teď se však přiznal a dovolil mi podstrčit Magdě lístek s tel. číslem na ,,růžový dvanášče“. Zítra provedu. ;-) Micko teď servíruje večeři a Dušan už 15 minut nepřetržitě mluví o Magdě…

 Tak teď zase něco od Harryho, dnes totiž Harry asi po měsíční abstinenci ochutnal konečně pár kapek pivečka (Carlsber) a musím říct, že to byla lahoda…

 Počasí dnes bylo celý den moc krásné, Micko si věřil až tak, že se svým fototypem ředitel vápenky, sundal tričko a pickal a pickal a pickal… No a večer hledal Panthenol a prosil Blechu, aby mu namazala záda.

9. 8. 2007 - Čtvrtek

 Ahoj deníčku, dnešní ráno je opět krásné, sice není tak hezky jako včera, ale nemusíme už do roboty a těšíme se na Perth, resp. Edin.

 Ráno mi probuzení obstarala Magda, v půl osmé začala zběsile bušit na dveře a lomcovala s klikou, pokusila se mne ještě naverbovat do mimořádné šichty, ale nedal jsem se… :-D Ostatní jsou buď strašně utahaní, nebo jsou ještě větší lenoši než já, čemuž osobně ale nevěřím, no prostě je 8:30 a Mic se právě vyvalil z postele… Při psaní předchozích řádků jsem totálně zapomněl na naše zelené čaje, takže se místo doporučených 2-3 minut louhovali minut 10. J

 Poznámky od Blechy: Tak jsem konečně vstala i já (8:50) a jen jsem dočetla nový zápis v deníku, tak ho musím upřesnit. Dušan se totiž zapomněl pochlubit, že ho Magda ráno se sladkým úsměvem požádala o návštěvu na poli a chtěla se s ním rozloučit ;-) ;-) No nic jdu opět namazat záda našemu řediteli vápenky :-D – i když teď už spíš cihelny.

 Tak dnes se Harry dostal celkem rychle do Perthu. Do Blairu nás totiž přímo od farmy vzal van s pracovníkama z jiné farmy a pak jsem se svezl se starším, velmi dobře oblečeným pánem, který mi poradil, kde sehnat fajn skotskou muziku. Micko s Blechou odjeli chvilku předemnou.

 V Perthu jsem šel nejdřív na Scone Palace. Sice jsem původně neměl v plánu nic platit, bo v plánu byla pouze prohlídka zahrad a bludiště, ale u vstupu jsem zkrátka poctivě zaplatil £3.65. Ale tak stálo to za to, zahrady tam jsou totiž překrásné, našel jsem také super starý hřbitov a dětský koutek, kde člověk mohl jezdit na lanové dráze. Nakonec jsem prolezl bludiště, čekal jsem nějaký masakr na dlouhou dobu, ale zklamal jsem se, bo to bylo triviální bludiště, ale přesto to v něm bylo krásné a dobrodružné. Pěšo jsem pak vyrazil do Perthu, v parku tam páni v bílých oblecích hráli cricket. Po návštěvě knihovny jsem se šel podívat po něčem na tu naší malou uličnici (Harryho neteř Kristýnka). Dalo mi to zabrat, ale nakonec jsem ke své velké spokojenosti koupil dvě super věci, tak snad bude spokojenost i na obdarované straně… :-D Cestou z Perthu jsem pak stopnul po pár minutách dva policisty v civilním autě (Peugeot s obrovskou prosklenou střechou a se silným motorem). Připravovali se na sobotu, kdy se sevou kapelou budou hrát jednu známou písničku, takže se jí při zběsile rychlé a sportovní jízdě snažili naposlouchat. Po příjezdu na farmu jsem vzal od Julie penízky a omluvil Micka a Blechu, takže se prý mají stavit zítra ráno kolem desáté hodiny. Tak jsem byl pozván na Karkason, což je hezká hra, velmi strategická a místy vtipně zákeřná.

 Poznámky od Blechy:  Výlet do Edinu byl rozhodně povedený. Štěstí při stopu nás provázelo jak cestou tam, tak i zpátky. Do Edinu jsme dojeli 3 auty (1. jsme stopli už u farmy) a na každé jsme čekali maximálně 10 minut. Ve městě nás pak úplně strhla atmosféra, Micko nejdřív nadával, že nemá rád tak přelidněná velká města, ale pak ho Edinburgh dosta a on fotil a zastavoval se všude, kde se něco dělo, div, že pouličním potvorám žebravým neházel peníze do kasiček a dokonce mě omámeně následoval i do obchodů. Dvakrát jsme se nenápadně stavili na ochutnávce zmrzliny, naneštěstí si mě ten chlápek pamatoval, ale lžičku se zmrzlinou mi podruhé přeci jen dal. No a čas běží v Edinu strašně rychle, takže jsme začali stopovat lehkomyslně až v 19:30. Asi po půl hodině jsme zjistili, že musíme jít na úplně jinou výpadovku. Tam nám naštěstí zastavil (asi ve 20:30) milý skot a už jsme se vezli do Perthu… V Perthu nám řekl, že nás radši zaveze až do Blairu a v Blairu se nás rozhodl hodit až na farmu, za což dostal od Micka 1 českou korunu. J

10. 8. 2007 - Pátek

 Tak dnes je to den s velkým D, takže vlastně Den. Ráno jsme ve třech vyrazili do Blairu, Blecha pak v tomto malém a útulném městě zůstala na nákupech apod. a kucí vyrazili do Perthu pro auto. Cesta tam byla v pohodě, sice jsme na stopu čekali asi 20 minut, ale pak nás jedna hodná paní vzala až k Asdě, což je kousek od Enterprise (půjčovna aut)…

 A jelikož mě tady koušou mušky, tak budu psát až zítra, ve dne, kdy snad tyhle ďáblovy služebníci nekoušou, vlastně ani nežijou, tak dobrou noc…

 Ufff, tak je ráno 11. 8. a noc v autě byla celkem v pohodě, jsem zvědav, jak se vyspali Micko a Blecha.

 Včera jsem skončil se zápiskem někde u Asdy, takže volně navážu: Od Asdy jsme to měli do půjčovny vážně kousek a jelikož jsme měli spoustu času, tak jsme do toho věhlasného obchoďáku nahlédli. Asda je prostě lepší než Tesco, všeho je tu víc a mají zde také krásné ceny, při pohledu na grilovaná kuřecí prsíčka a stehna jsme s Karlem neodolali a koupili pár kousků k obědu. Avšak zpátky k půjčování auta – v půjčovně se nás ujala milá paní a během několika málo minut s Mickem vyřídila všechny nezbytné formality a šla nám do garáže ukázat ten náš kočár. Bylo to krásné překvapení, bo jediné co tam bylo připravené, byl Ford Fiesta Zetec TDCi 1.6. Prostě, jak jsme záhy velmi rychle zjistili, skvělé autíčko sportovního ražení s výbornou vnitřní výbavou, kdy interiéru vévodila spousta prvků provedených v kůži. Na jízdu po levé straně si Micko velmi rychle zvykl a po natankování jsme vyrazili do Blairu, zde přistoupila rozradostněná Žanet a jeli jsme zpět na farmu. Po výborném obědě (smažená bramborové plátky s kuřecími kousky) jsme naházeli věci do auta, odevzdali klíče od károšů (při této příležitosti nastalo také loučení s Colinem) a vyrazili jsme směr Dunkeld-Pitlochry-Fort Augustus-Loch Ness (Invermoriston).

 V Dunkeldu je krásná katedrála, kde mají pro české turisty informační letáčky v našem krásném mateřském jazyce. V jednom hezkém obchůdku jsme také nakoupili nějaké drobnosti domů, Micko s Blechou nafotili spoustu momentek (řeka Tay, krásný most, katedrála, Mic+kocour u katedrály…) a jelo se dále. U Pitlochrů jsme po usilovném hledání objevili Edradour Distillery, což je nejmenší whiskárna ve Skotsku. Vzhledem k tomu, že už bylo hodinu po oficiální zavíračce, jsme v rychlosti nakoukli do Whisky Shopu a také k baru, kde se podávají ochutnávky zdarma. Žanet si pak ještě nafotila ovečky a frčeli jsme zase dál. Cestou jsme za jezerem Loch Laggan viděli super vodní hráz, Micko ji má na fotkách a říkali tam na jedné informační ceduli, že odtud vede více jak 15 mil dlouhé potrubí pod Ben Nevisem do Fort Williamu. Také jsme měli možnost vidět Bena Nevise, na kterém se místy stále držel sníh. Celkově tahle opuštěná a civilizací nedotčená skotská krajina je moc krásná. Před devátou hodinou večerní jsme pak kousek za městečkem Fort Augustus zastavili u jezera, jak v něm bydlí ta příšera… no u Loch Ness. Byl to dost strašidelný kout břehu, všude vraky aut, ztrouchnivělé dřevěné molo, prostě tajuplno na každém kroku. Dalo se tu však výborně schovat auto a kousek za ním se dal postavit stan. Všechno super, dali jsme si večeři a tak, ale jináč je tu všude kolem neuvěřitelná spousta malých sajících potvůrek a venku se člověk neustále musí něčím ohánět či rychleji chodit.

 Poznámky od Blechy:  Musím říct, že jezero Lochness bylo dosti strašidelné… přijeli jsme za šera, mlhy a mrholení, kolme ospalého jezera se vynořovaly stíny vraků aut. Tak jsme všichni zalezli do našeho auta a zaháněli strach plechovkama piva a ideru. Chlapci ovšem zapomněli, že mi předtím vnutili na nastydnutí prášek a pak se náramně divili, že se zajíkavě a nepřetržitě směju podezřelé věci, kterou našel Harry ve své plechovce piva… (omlouvám se za hnus písmo, píšu to za jízdy).

11. 8. 2007 - Sobota

 Dnešek začal kolem 7:30, kdy jsme se u jezera Loch Ness probudili, a za silného obtěžování ze strany těch malých potvor, uvařili čaj. Poté jsme fofrem vyrazili směr ostrov Skye, cesta krásnou krajinou moc hezky ubíhala a počasí nám celkem také přálo, sice bylo spíše zataženo, ale naštěstí nepršelo. U Loch Shiel jsme chtěli vidět most Harryho Pottera, ale nenašli jsme ho a tak se pokusíme spíše cestou zpět, kdy bude více času a nikam se nepoženeme. Cestou jsme také z auta viděli krásný Eilean Donan Castle, k tomu se na bližší ohlédnutí chystáme také až při zpáteční cestě do Perthu. Po přejezdu suprového mostu za Kyle of Lochalsh jsme v Bradfordu vzali benzín, tedy diesel, abychom na celý Skye měli pro jistotu plnou nádrž, bo benzínek je prý po cestě jak šafránu, tedy nejspíš ještě míň. První zastávku jsme si dali v Portree, hezkém přístavním městečku, hlavní událostí, která se zde udála, byla výměna řidiče naší krásné Fiesty. Ano, Micko se nebál, tedy nedal to na sobě kdyžtak znát, a půjčil volant na pěkný kus cesty Harrymu… Silnice po pobřeží ostrova Skye jsou moc a moc úzké, jsou to vlastně takové jednosměrky se spoustou míst, kde si řidiči dávají volnou cestu a pak si zamáváním radostně děkují, prostě nádhera. Cestou z Portree jsme tak jeli po východním pobřeží (A855), zastavovali jsme prvně u jedoho menšího vodopádu, pak u KillRocku (vodopády přímo do moře) třetí zastávka pak byla u Duntulmu, kde jsme slezli až na pobřeží a šmajdali jsme tam po obrovských kamenech a pod zříceninou hradu jsme tam pak hledali kraby a mušle. Na parkovišti jsme si pak uvařili oběd (Tortelíny s masem a sýrem). Po obědě jsme nabrali směr Dunvegan Castle, ale vzhledem k tomu, že tam bylo placené parkoviště a také bylo celkem pozdě, jsme nejdřív vyrazili raději na Coral Beach – bílá, jak už název napovídá, korálová pláž. Cestou tam jsme si tedy Dunvegan Castle alespoň vyfotili. Na Coral Beach to zprvu vypadalo, že si z nás skoti dělají srandu, ale nakonec jsme přeci jen našli úžasnou bílou pláž, která výrazně kontrastovala s okolní krajinou. Byla to vážně krása. Jelikož Micko věděl, že někde v této části ostrova by se možná mohli nacházet nějací tuleni, tak jsme se je také ve volném moři snažili najít, ale vůbec se nám při pátrání nevedlo a tak jsme pomalu odcházeli zpět k autu. Jenže pak Micko přišel s historkou, že ve vodě, notný kus od břehu, viděl hlavu psa či člověka. No a tak jsme tam tak stáli a hleděli do moře a po pár okamžicích se vážně objevila opět hlava jistého savce – prostě tuleně. J Nakonec jsme viděli minimálně dva jedince, kteří tam krásně dováděli pár desítek metrů od břehu. Cestou z pláže nám příjezdovou silnici přehradilo několik kusů skotského skotu (zajímavé slovní spojení). Tyhle skotský kravičky mají prostě dlouhou srst, kvůli drsnému podnebí, a také mají delší rohy, ale tady důvod neznám. Tak jsme tam několik minut stáli a Žanet s Mickem fotili, no a nakonec se v protisměru objevil nějaký další řidič, který se je vlastním autem nebál rozehnat a mohli jsme tedy také projet. Z Dunveganu jsme za vytrvalého deště vyrazili směr Sligachan a hledali jsme vhodné místo na nocleh. Takové místo nakonec objevil Micko na jedné vyhlídce na pobřeží Skye. Na málo frekventované pobřežní silnici je odpočívadlo, kde je klid a prakticky tu nic nejezdí.

 Je už 21:30 a jsme utahaní, takže jdeme spát. Dobrou noc.

12. 8. 2007 - Neděle

 ÁÁÁÁÁÁÁ!!! Napadeni muškama! Dnešek začínám netradičně pro změnu já – Blecha, protože sedím v autě, otvírám chlapcům kufr a přebírám od nich házené spacáky, karimatky, kalhoty… Zatímco oni neohroženě vbíhají do hejna milionů krvežíznivých mušek, které zaútočily a oblehly náš stan!!! Ráno jsem se vzbudila s malým rojem nad hlavou a nechápala jsem, proč Mic volá, že musíme vydnout. Když jsem ovšem byla upozorněnana obrovský roj, který vypadal, že se vylíhnul z mých bot a po bližším ohledání celty stanu, jsem pochopila, že druhý, mnohem větš roj (vylíhnuvší se nejspíše z Mickových bot, které zůstaly venku před stanem) oblehl náš stan – spíše asi obsypal – a dobýval se na nás, pochopila jsem, že opravdu musíme zdrhat. Vyběhli jsme do sychravého rána (Micko bosý) a běhali jsme kolem auta – ve kterém spal nicnetušící Harry – bouchali jsme na něj a křičeli, že odjíždíme. No a pak už začalo to tóčo, o kterém jsem psala na začátku, mě narvali hoši gentlemansky do auta a sami zmizeli v muším roji… A teď už uhánímepryč, všichni obsypaní pupínky, naneštěstí vezeme pár těch mrch sebou, uvidíme, co se z nich vylíhne.

 Tak a opět sem píše Harry. Je už 21:50 a jsme zhruba 20 mil západně od Perthu. Jojo, takovou obrovskou štreku jsme dnes urazili, ale vezmu to hezky popořadě. Takže po tom ranním hororu, který zde skvěle vykreslila a procítila Blecha, jsme dojeli do Bradfordu k benzínce (Esso) na pobřeží, tady jsme uvařili čaj a dali se trošku psychicky do kupy. Snažili jsme se také trošku potřídit v rychlosti zbalené věci, které se váleli všude po autě, ale moc nám to nešlo, takže se z naší Fiesty stalo pro tento den ,,cikánské“ auto. Pak jsme jeli na jižní část ostrova Skye, měli zde být dva zámci, tedy hrady (castle), pardon. Jeden zřícený jsme zahlédli z auta při jízdě do Ardvasar, ale nebylo místo k zastavení, takže foto nemáme. V Ardvasaru je také castle a asi bude obklopen krásnou zahradou, jenže za vstup chtěli £5, tak jsme raději zvolili možnost procházky po kamenitém pobřeží (super velké kameny, tak akorát do zahrady) a pak jsme frčeli zpět směr Kyle of Lochalsh. V tomhle městě předal Harry řízení definitivně zpět do rukou Micka a pokračovalo se na Eilean Donan Castle. Na tomhle hradu si Blecha s Mickem udělali spoustu fotek, také si v gift shopu nakoupili nějaké ty suvenýry a dárky domů. Objevili jsme tam také zajímavý strojek, který z mince o hodnotě 1p udělal za poplatek 50p hezkou šišovitou placku s potiskem motivu Eilean Donan Castlu. Také se nám tam podařilo zjistit, no tedy Harry se zeptal, kde je ten Glenfinnan Viaduct (most do Bradavic). Ochotná paní mi na mapce ukázala, kde to je a poté, co se lokaci dozvěděl řidič, tak jsme znali další cíl naší okružní jízdy po části Skotska. A tak jsme zase vyrazili dál. U Fort Williamu jsme z auta udělali pár fotek Bena Nevise (nejvyšší hora v UK – 1344 m.), jen škoda, že byla zrovna nízká oblačnost, takže jsme si jeho výšku a mohutnost museli docela dost domýšlet… :-D Po pár dalších mílích jsme dorazili k již zmiňovanému železničnímu mostu, tedy vlastně viaduktu. Při otáčení auta u jedné malinkaté louky jsme spatřili dva pasoucí se statné jeleny. Pro upřesnění musím uvést, že je zahlédla a upozornila na ně Blecha. Báli jsme se, že to jsou vyloženě divocí jeleni, tak jsme se snažili chovat nanejvýš potichu, ale jak se po pár minutách ukázalo, jeleni to moc divocí tedy rozhodně nebyli. Micko s Blechou se k nim, vyzbrojeni fotoaparáty, přiblížili na méně než třicet metrů no a jeleni si přesto zvesela přežvykovali dále. Jenže na focení bylo žádoucí, aby zvedli hlavy, tak se Harry nevázal a jako rušivý zvuk použil krásnou srnu v říji (to se fouká do rozpůleného listu trávy, avšak není to tak jednoduché, poněvadž tento list se musí speciálním držením umístit mezi sevřené palce). Jeleni reagovali výborně, ostatně uvidíte na fotkách. Poté, co byl zdokumentován každý chlup na každém jednom jelenovi, jsme se vydali nafotit viadukt a okolní přírodu. Při zpáteční cestě směr Fort William jsme zajeli k výchozímu bodu nějakých walků (pěší tůry do přírody) a uvařili jsme si zde oběd. Ve Fort Williamu Micko zastavil u jednoho většího obchodu, všichni jsme zde koupili nějaké dárky domů, Blecha s Mickem zde také koupili Scotch Whisky. A jelo se dál… Cestou jsme se snažili najít nějakou dobrou benzínku na opláchnutí, zvláště pak Blecha žádala prostor a čas na umytí si vlasů, ale nic se nám nedařilo najít. Nakonec však zkušený cestovatel Mic našel Camp (někde mezi městy Connel a Taynuilt, na pobřeží Loch Eive). Sice to určitě není dovolené, ale prostě přístup do kempu byl absolutně free, takže jsme si všichni tři dali sprchu a kluci ještě nabrali drinking water.

 Vsuvka od Blechy: Musím zápis chtě nechtě upřesnit, jelikož Harry svou srnu v říji v zápiscích značně nedocenil. Ona srna, produkovaná Dutanovými ústy, byla totiž tak krásná, ale (dle jeho slov) také rozdychtěná, ležící a prosící a ten jeden jelen Harryho zjevně moc chtěl… :-D :-D Konec vsuvky

 Tak a teď zase seriozněji, zpět k cestování. Po sprše jsme se vydali přes Glencoe směr Crianlarich – Perth. Nádherné zážitky z okolní přírody podtrhovalo typické skotské počasí. Super překvapením byly krásné a dosti hlučné vodopády přímo při cestě. Ještě jedny další a možná ještě hezčí jsme toho dne viděli v Killinu, což bylo asi 2 míle od hlavního tahu (A85) na Perth. Také tyto vodopády Mic nafotil a Harry nebojácně přeskočil zídku mostku a po kamenech se dostal až přímo k zuřící řece, kde statečně zapózoval. Chlebovou večeří jsme zaplácli hladové žaludky někde po cestě, ale nevím už kde. Harry ostatní členy pohostil mimo jiné také Tesco chlebem s Tesco Spreadem a nutno podotknouti, že se Mic i Blecha po této pochoutce olizovali až za ušima. No a taky na tom parkovišti, kde jsme měli tu večeři, Mic sledoval, jak se vlastně na Fiestě spíná klimatizace. A jelikož už potom bylo dost pozdě, tak nastala pravá chvíle na hledání příhodného místa na spaní. Je na tomto místě dobré připomenout, že Mickův stan byl natolik mokrý, že jsme věděli, že tuto noc budeme spát všichni tři ve Fiestě. Jedno solidní místo bylo u Loch Earnu, ale při bližším pohledu byly opět vidět hnusné krvežíznivé mušky, tkaže jsme jeli dál. Nakonec Mic, kousek za městem Comrie, odbočil na takovou jednosměrnou polní cestu a tam jsme našli příhodné místo k zaparkování auta. Odlehlé místo obklopené lesy bylo ideální. Nehledě na to, že kousek byla malá louka se spoustou roztomilých a hloupoučkých králíčků :-D Apropo, při jejich nahánění byla Blecha s Micem napadena krvežíznivým divokým psem, tedy nakonec se z toho vyklubal normální poslušný punťa, který byl se svým pánem na procházce. No a pak už jsme se jenom nějakým zázrakem poskládali do toho malého auta a spali jsme a spali… Harry moc nespal, ale přesto to šlo.

13. 8. 2007 - Neděle

 Tak je tu poslední den našeho výletu po Skotsku a zároveň první den cesty domů. Ráno jsme se vzbudili kolem 7:30. Harryho lechtalo na tváři sluníčko, prosvítající mezi dubovými větvemi, a ostatní se vzbudili při vyzvánění rozličných budících melodií. No, pak jsme si dali ranní zelený čaj a vydali se opět na cestu, bo jsme se dohodli, že někde dáme teplou snídani v podobě rychlé večeře a při té příležitosti také definitivně zabalíme zavazadla a uchystáme Fiestu k vrácení do půjčovny. Díky Harryho navigátorským a Mickově řidičským schopnostem jsme 7 mil před Perthem našli super místo jak k uvaření, tak i k přeskládání věcí. Dokonce nám trošku na tomhle větrném a slunném plácku vyschly osušky a ručníky a hlavně uschl Mickův promáčený stan. Kolem jedenácté hodiny jsme vyrazili na finální část cesty. V Perthu pak Mic zastavil u Tesca, kde jsme pro Týnku koupili požadovanou žehličku na vlasy. Mic nás pak s Žanet nechal se zavazadly kousek od Railway a Bus Station v Perthu a sám jel vrátit auto. S Blechou jsme se pokusili najít, na výše zmíněných stanicích, nějakou tu úschovnu pro zavazadla, ale nepodařilo se, takže jsme dle dohody odešli ke knihovně, kam kolem půl jedné přišel i Mic. Blecha se pak ještě pokoušela zeptat na možnost úschovy zavazadel přímo v knihovně, ale opět bezvýsledně. V Perthu prostě očividně úschovny nejsou a pomocnou ruku nám v tomto případě také nikdo nepodal. Mic s Blechou se pak tedy vydali do centra na nákupy a Harry mezitím s bágly sedí u knihovny a hlídá. No a aby si krátil čas, tak píše do deníčku a občas do něho také něco načmáře.

 No nic, tak Blecha s Mickem se vrátili kolem půl páté, stihli Asdu, omrkli také museum (samozřejmě free) a ještě vyzkoušeli šaty… Pak jsem to tedy fofrem vzal do města také já a ¾ hodině jsem měl vše nakoupeno. No to je jedno. Jináč Mic rozdělil zbytek ze společné kasy na auto, ze £150 jsme každý dostal ještě £7 zpět, což je fajn zjištění. Blecha s Micem pak u library namazali svačiny (pán Bůh jim to oplať na dětechJ) no a šlo se na bus station. Zde jsme zjistili, že Megabusy jezdí z jiného stejšnu, tak jsme si alespoň všichni odskočili a vyrazili dle rady nějakého nádražáka na nejbližší bus zastávku. Po pár minutách přijel bus č. 301 směr Broxden, no a když Harry zjistil, že to dělá za tři osoby tři libry, tak to cvaknul a jelo se. Na Broxden St. jsme chvilku hledali, kde přesně vlastně Megabusy zastavují, ale nakonec nám hodná a hlučná skotka řekla, že je to tam a tam. Z té skotky se nakonec vyklubala taková trošku letuška, stewardka, avšak statická, bo tam vlastně čekuje tyhle dálkové autobusy. No a teď je 20:00 a sedíme tady v zastávce, Blecha s Mickem a Šimonkou (na tuhle paní Šimonovou se ptejte osobně buď mě, nebo Blechy či Mice) baštijou cheesburgery od strejdy McDonalda a Harry píše tyto řádky. Jede nám to ve 21:15 a už se nemůžu dočkat, až budu sedět a pojedem směr London.

 Tak autobus Megabus (doubledecker) přjel na nádraží s menším zpožděním. S radostí jsme však zjistili, že počet a objemnost či váhu zavazadel nikdo moc neřeší. Bus za sebou totiž táhl trailer (prostě přívěs), kam se naházela většina kufrů a báglů. Cesta jako taková byla dosti nevšední a celkem dramatická. První předzvěstí možných problémů byly špatně se zavírající dveře zavazadlového prostoru, jenže skotští mechanici jsou ještě rychlejší než mechanici u Ferrari a problém byl ještě v Perthu vyřešen. Vesele se pak tedy jelo směr Stirling-Glasgow-London. V Glasgow byla první zastávka, kde se měnili řidiči – místo mladého borce nám posadili za volant nějakého důchodce, kterému dělalo obrovské problémy couvání. Nakonec mu radilo a ukazovalo snad 7 lidí, tedy přesněji radil a ukazoval pouze jeden Skot a ostaní se náramně bavili. Pak jsme po cestě vyměnili řidiče ještě v nějakém dalším městě, to už bylo dost pozdě, asi něco po druhé hodině ráno (14. 8. 2007 – Pondělí). No a tenhle řidič nejdřív musel řešit problém s ucpanou toaletou či co, no a nad ránem ho chudáka zastavilo krásně blikající policejní auto a dva policisté mu taktně oznámili, že má defekt na jednom kole a že takhle rozhodně dál jet nemůže. Shodou šťastných událostí se asi za 20 minut objevil, na tom místě, kde jsme bus odstavili, prázdný doubledecker od téže přepravní společnosti. Prostě přepřáhli trailer, přehnali lidi z busu do busu a pokračovalo se dál v cestě. Teď už nevím přesně, kolik bylo hodin, ale mám takovou tuchu, že to bylo 6:05 a my jsme byli asi 100 mil od Londýna. To že nepřijedeme do Londýna dle plánu už bylo všem dávno jasné, jenže teď jsme se pomalu začínali bát, zda stihneme Express z Londýna do Prahy. Cesta ale rychle ubíhala a zdálo se, že bude vše OK, jenže 25 mil od Londýna nás na M1 pohltila dopravní zácpa. Úsek dlouhý 5 mil (určeno z mapy a dopravního značení) nám trval něco přes 40 minut. Prostě rasovina a jímali nás nové a silnější obavy. Nakonec jsme však přeci jen šťastně kolem 10:00 dorazili na Victoria Greenline Station. Když jsme si vzali z busu bágly, tak jsme přešli asi 100 metrů k připraveným autobusům společnosti Student Agency.

 Jízdenky na SA byly pro všechny úplně v pohodě a když jsme se všichni tři našli na palubním seznamu jednoho z autobusů, tak jsme si definitivně oddechli.

 Naše letuška, tedy stewardka, Martina, nám krátce po odjezdu z Londýna (v 11 hodin) oznámila, že pojedeme Eurotunelem a v Praze budeme s největší pravděpodobností po páté hodině ráno příštího dne.

 No a je 13:17 (Londýnského času), takže 14:17 (našeho času) a už stojíme s našim luxusním a pohodlným autobusem v jednom z vagónů Eurovlaku. Zbytek cesty byl prostě pohodový, poslech rádia, promítání dobrých filmů… V Belgii či Holandsku, néé, už vím, bylo to až v Německu, nás předjelo blikající policejní auto, ale ukázalo se, že po naší cenné zásilce levné whisky ze Skotska nešli, takže pohoda. Na ÚAN Flórenc jsme přijeli v 5:05 SELČ dne 15. 8. 2007, tj. ve středu. V nádražní hale jsme si našli odjezdy busů a šli jsme čekat ven na lavičku. Malý myšák Mic pak ještě našel zapomenutých £15 v mincích….

© Dušan Šustr a kol.

K-O-N-E-C

 Harryho poslední odstavec: Tak a je to tady, už jsem to přepsal, už není o čem psát, teď už nezbývá nic jiného, než o tomhle krásném dobrodružném výletě do Skotska vyprávět všem kamarádům a známým, případně potencionálním cestovatelům, kteří by chtěli podniknout podobnou cestu za prací do Skotska.

 Statistické údaje: První díl deníku byl do počítačové podoby upravován celkem 316 minut, druhý díl deníku pak 450 minut, celkem bylo napsáno něco přes 17 tisíc slov.

 Poděkování: Za svojí osobu zde chci poděkovat všem, kteří mi pomohli k tomu, uskutečnit tuhle cestu, tj. rodičům, bráchovi Majkýmu a dalším kamarádům, kteří mě informacemi z domova pomáhali držet se nad vodou.

Avšak největší dík v této souvislost patří mým skvělým kamarádům, spolucestovatelům, pickerům a pickerkám, bez nichž bych to ve Skotsku nezvládl, jsou to lidé, na které jsem se mohl vždy a jakékoli situaci spolehnout, ochotně pomáhali s tvorbou deníků, spoluvytvářeli veselou atmosféru ať už v károších či na poli, pomáhali se sběrem, prostě byli pravými přáteli. Takže Micko, Blecho, Pe-píno, Týnko a Verčo, zkrátka přátelé ještě jednou děkuji… J